V Resiuttě celkem snadno zaparkujete na místním parkovišti, kde většinou stojí jen pár kamionů. Celá hlavní ulička nabízí příjemnou atmosféru s hezkými obchody, které nabízí vína, sýry a gelato. Najdete tu také kavárny a restaurace, z nichž se některé specializují na grilovaná kuřata na ohni, která si opravdu zaslouží vaši pozornost.
Při příjezdu do vesničky potkáte také parkoviště pro karavany a přímo u něj bar Stazione di Resiutta, který nabízí posezení v prostoru motorového vagónu, který určitě stojí za návštěvu. My se ale teď vrátíme na ten správný konec.
Bazar s nádechem bizáru a historie
První místo, které jsme navštívili a rozhodně stojí za zmínku, je místní bazar, starožitnictví či suvenýry nacházející se přímo u zmíněného parkoviště. Na první pohled to vypadalo jako obyčejná stará hala, kolem které se válí hromada „harampádí“. Sochy, nádobí a další věci byly poházené kolem tak, že by se o ně člověk mohl snadno přerazit. Ale protože my milujeme místa, která jsou svým způsobem zvláštní, rozhodli jsme se jít podívat blíž.
U vchodu nás přivítal starší chlapík – majitel Walter – který nás ochotně pozval dovnitř. Ještě před tím, než jsme vstoupili, se nás zeptal, odkud jsme, protože jsme nemluvili italsky. Odpověděli jsme „Repubblica Ceca“, načež se rozesmál a pronesl: „Aaa, kurva-fix!“ – bylo nám tedy hned jasné, že má s našinci své zkušenosti 😊.
Uvnitř jsme našli směs všeho možného, co by nás ani nenapadlo hledat – překrásné mosazné nádobí, zarámované obrazy, sochy, ale i úplně bizarní věci, jako nerozbalené VHS přehrávače z 80. let nebo lahve vína s portrétem Hitlera. Předměty na sobě byly halabala naskládané a my věděli, že každým nepozorným pohybem riskujeme, že to všechno rozbijeme. Bylo to jako stavebnice, kde jeden kousek vytáhnete a celé se to zhroutí.
My osobně milujeme starožitné výrobky, které mají duši, takže nás jako milovníky kávy mezi mosazným nádobím zaujala nádobka s nápisem „CAFFE“. Navíc, když si něco zakoupíte v tomto bazaru, máte opravdu dobrý pocit, že podporujete starší manželský pár, který tam tráví celé dny, a to i v té největší zimě. Protože mít takový bazar na kraji Alp bez topení není žádná legrace.
Italská pohostinnost na vlastní kůži
Další místo, které jsme navštívili, byla místní pizzerie Hamm. Na první pohled nevypadala nijak zvlášť. Původně jsme ji vůbec neměli v plánu navštívit, ale po celém dni stráveném cestováním a s prázdným žaludkem jsme se rozhodli, že se tam přece jen podíváme. Bylo to totiž jediné místo, které mělo ve všední den otevřeno ještě v půl desáté večer.
Uvítal nás menší italský pizzař, který se s námi okamžitě začal bavit, přestože jsme si vzájemně tak docela nerozuměli. A protože jsme nepoučitelní a věčně u sebe nenosíme hotovost, zeptala jsem se, zda můžeme platit kartou. Bohužel mi pán odpověděl, že bude zavírat a terminál už není funkční.
Už jsme se chýlili k odchodu, ale pán nám řekl, ať zůstaneme. Usadil nás ke stolu s tím, že si máme vybrat pizzu i pití, a zaplatíme, až příště pojedeme kolem. To nás naprosto paralyzovalo, protože v Česku byste něco takového jen těžko zažili. Po celém dni práce byl ochoten nás pohostit a popovídat si, a to vše s vědomím, že na své peníze bude pravděpodobně dlouho čekat a dočkat se jich vůbec nemusí. S pocitem provinilosti jsme tedy nakonec skutečně zůstali.
Pizza byla úžasná. K jídlu jsme si dali dvě piva, která nám k našemu překvapení přinesl v půllitrech se značkou Starobrno, což nás pobavilo. Zjevný majitel se najedl s námi, pak jsme dopili, rozloučili se a spokojeně odešli.
Toto se odehrálo v prosinci minulého roku, a tak jsme ještě neměli příležitost se vrátit a vyrovnat svůj „dluh“. Jsem si však jistá, že až přijedeme příště, vše zaplatíme a přineseme malý dárek z Česka. Těším se na moment, kdy se znovu objevíme ve dveřích – a doufám, že na nás bude vzpomínat v dobrém alespoň ještě nějakou chvíli.
Až tedy příště pojedete do Itálie přes Villach, vzpomeňte si na tuto nenápadnou vesničku. Možná si odtud odvezete nejen nějaký výjimečný dárek, ale také zážitek, na který jen tak nezapomenete.
